Adam Soukup & Serhij Ďakiv

Soukup a Ďakiv mají schopnosti předjímat nálady ve společnosti, stejně jako předvídat historické události, berou na sebe plášť romantismu a odhazují ho tehdy pokud společnost již dostatečně dosahuje výše romantické melancholie, což se děje málokdy. Většinou používají umění jako jazyk, kterým lze bojovat, nikoli však ve smyslu „násilí“, které je podle Isaaca Asimova, „posledním útočištěm neschopných“. Kladou si do cesty nelehké překážky v podobě vlastní imaginace a především vyjadřují a přímo tvarují ducha doby.